Bojová patrola 2013 – cesta domů

Už si to nepamatuji přesně časy, ale zkusím Vám popsat cestu domů z parádní akce Bojová Patrola 2013. Vyjímečná akce s vyjímečnou zátěží jak psychyckou tak fyzickou s naspaným časem přerušovaně do max 3 hod za noc, plná neskutečné přírody, zážitků a okamžiků. To bychom ale nebyly my, Forest abychom si to nedali ještě jednou v jiném, civilním pojetí…

Domů jsme to měli přes 340km. MPV Ford Galaxy – 6 lidí a nadupaný auto. Je krásný nedělní slunečný den cca 11-12 hod a my vyjíždíme. Panuje dobrá unavená nálada, probíráme cestou zážitky z akce a takový ty věci co se probírají… někteří spí, páč spánkový deficit je značný 🙂 … Po asi půl hodině jízdy se ozve rána až se podlaha auta otřese. Koukáme jesli jsme něco nepřejeli… nic.. tak zastavujem, čumíme pod auto, jestli se třeba neuvolnil plast a nějak se nevzpříčil, taky nic… motor klape normálně, auto jede bez problémů, tak pokračujem a incident upadá do zapomnění… dál probíráme situace co jsme zažily a po cca 30km při stoupání do kopce u Karlových Varů najenou začíná smrdět v autě spálený olej, auto přestává táhnout a ručička teploty motoru letí do červenýho. Zastavujem, ze začátku nechápu co se děje. Otvírám motor a všechno, krom rozhicovanýho motoru vypadá normálně. Nikde nic neteče, nesyčí, zkrátka jako by se nic nestalo. Z hromady v kufru dolujeme taktickou baterku a nervozita stoupá. Ani s baterkou nic neobjevujeme. Zkouším olej. Měrka je suchá!!! Zpytuju svědomí, kdy jsem naposled dolíval olej… tak 3-4 měsíce, někdy v zimě…Je pravda že jsem olej před jízdou nekontroloval, dolejvám vždy až na „kontrolku“, kdy problikává a vždy na měrce ještě něco bylo. Pokoušíme sundat nesmyslný plastový kryt morou, který drží na dvou matkách… 10ka klíček… Kde ho vzít, nářadí vozím ve Vasilovi(vojenská sanita UAZ), kde se s takovouto situací počítá, ne tak u Fordu… Zachránil nás Fery s jeho mobilní servisní paintball sadou a Tippmann švýcarákem na kterém je i malá gola sadička na 6-10mm oříšky. Sundáváme kryt a nacházíme únik čehosi na bloku motoru.. Rejmi propadá panice, páč musí v pondělí jít do práce, nebo v úterý už žádnou práci nemá. Beru telefon a volám kamarádovi, svému dvornímu mechanikovi, sám vlastní Sharan- kopii Galaxy od WV. Radí dolít olej a zkusit nastartovat.

Fery žhaví mobil a nachází nejbližší pumpu cca 3,5km zpátky od nějaké neznámé firmy. Uvažujem jak se tam dostat, jestli auto odtlačením otočit zpátky a kopec sjet bez motoru. Kúťa nekompromisně prosazuje, že 3,5km je pro něj chvilková záležitost a že tam doběhne. Je stále krásné nedělní odpoledne cca 12-13hod. Dávám mu 2tis co jsem měl pro Feryho na munici do kulometu… pro jistotu… potřebujem 4 litry oleje což předpokládám bych se do 1tis. měl vejít…toto pěkně začíná. Kúťa vyráží.

Patorla 2013 095

Vzpomínáme, kdo ještě na akci byl, když jsme odjížděli a kdo jede naším směrem. První nás napadají TTčka. Volám Rajkovi kde jsou. Štěstí je na naší straně a oni právě projíždí Karlovy Vary. Počkají na Kúťu u Agipky, prý jediná pumpa co tam je. Fery ale tvrdí, že je to jiná… tak chaos na který pumpě má Kúťa má čekat… Voláme Kúťovi. Už je na pumpě!!!!… to snad nebylo ani 5 minut!!! Všichni uznale bručíme, jako že ani nevíme, jaký borce vlastně v týmu máme. Ona neznámá benz. společnost byla nakonec Agip, jen se ukázala na informacích pod jiným jménem. Rejmi stále někam telefonuje a je poněkud nervóznější… čas běží… volám Rajkovi, nebere mi tel… nálada se stále, krom Rejmiho, nese v pohodovém duchu… za chvíli zase volám Rajkovi, TTčka se stavili na žvanec u McDonald, tak trpělivě čekáme. Ne tak Kůťa… se čtyřma flaškama oleje vyráží zpátky. Nabírají ho TTčka na cca polovině cesty. Málem ho omylem přejedou, páč si myslí, že je to nějaký pomatený sportovec…. Ironman, vypracovaný běžec svlečený do půl těla si to hrne do kopce jako mašina…

 Po dojezdu TTček následuje halasné přivítání plný úsměvů a my doléváme olej. Cena 4 litrů mě stála 1600,-… daň za značku 🙁 Agip… První start nevěstí nic dobrého, z motoru se kouří. Vkládají se do toho kluci z TT, utíráme olej, nebo co to je z motoru a předběžná diagnoza je prasklá hlava/blok motoru. Startujem, motor klepe s celým autem jak masážní stroj, ale neznámá tekutina se už na podezřelém místě neobjevuje a diagnoza dostává na frak. Rajko obvolává nějaké známé a daří se mu sehnat místního mechanika, který se na to přijede podívat. Mezi tím už Kúťa obvolává kamarády a zajišťu je předběžně odtah. Podval. Kúťa se mě ptá zda mám Cčko řidičák a zda to odřídím… sice jsem tranzitem s podvalem ještě nejel, ale snad to nějak zvládnu. Rejmi už propadá panice na plno a sáčkuje se TTčkám do auta aby ho hodily na vlak. Klidníme ho že je kolem jedný hodiny, že do půlnoci přeci musíme být doma… Ani netušíme jaký měl i my štěstí, že nás neposlechl.

 Patorla 2013 098

Asi po 20-30 minutách doráží mechanik, a po hrubé prohlídce to vidí na něco s ojnicí nebo pístem, páč to jede jen na 3 válce. Nabízí nám odtah k němu do servisu s tím že se na opravu dostane až příští týden. Když mu sdělujem, že jsme z Litomyšle, tak kulí oči a přeje nám hodně štěstí.. Tímto děkuji neznámému ochotnému pánovi, že věnoval svůj čas a ochotu na, pro nás tak důležitou, diagnostiku problému a to vše ZDARMA! I přes naléhání si ani příspěvek na benzín nevzal. Ještě jednou DĚKUJEME.

 Následuje opět halasné loučení, s přáním šťastného dojezdu a dodávka i s Rajkovou bandou a nezvykle tichým Rejmim mizí v dáli. Jsme v tom sami. Postupně nás míjí další auta kamarádů, včetně V3S od MG. V podvědomí si trhám vlasy, že mě nenapadlo nikomu jinému zavolat, kdo by nás vzal do vleku. Pak si je zase rvu zpátky při představě, jak při prvním prudším brzdění drtím mým plně naloženým MPV záď auta dobrodince, páč mi nejde posilovač a na kaši plný auto nejsem schopný ubrzdit.

 Obvoláváme kamarády, co se nám stalo a nabídky s pomocí se jen hrnou. Kůťa už má ale domluvenýho kamaráda na odtah, tak to nechcem komplikovat a s hřejivým pocitem na srdci, kolik opravdových kamamrádů máme, pomoc s díky odmítáme.

Pro mě přichází to nejtěžší, páč musím zavolat manželce, že její auto, naše jediný auto, kterým jezdí na nákup, vozí děti do školky a jezdí s ním 3-4x týdně do práce je v háji. Opět se ukazuje, že zase měla pravdu. Jak boží desatero se mi nad hlavou rozsvěcuje věta, když jsem si auto půjčoval… „vždycky, když si ho půjčíš, tak se na něm něco rozbije“ což je bohužel pravda. Že to ale vezme takovýhle spád jsem opravdu nečekal. Informaci vzala v klidu a povídání, jak se nám to stalo a že už máme odtahovku a všechno probíhá v pohodě jsem slíbil, že ji do práce budu vozit, než se auto opraví, což byl největší problém, tak se na mě do telefonu i usmála a popřála nám hodně štěstí. Tak zlatou ženu já přátelé mám.

Čekáme na odtahovku, vtipkujem, nálada je stále pohodová. Pak přichází první špatná zpráva, která strhává lavinu náhod, které prostě nevymyslíš. Michal-kamarád, co nám jede na pomoc, má tranzita jen se dvěma sedačkama, další 3 bude mít až za 2,5hodiny, páč je má borec, který je právě v práci. Je po druhé hodině odpolední.

Sluníčko svítí, je krásně, milionáři naproti na hřišti popotahují vozíky… ti kteří na svůj milion teprve čekají si je tahají sami, ti s více miliony si je popotahovat nechají a ti co miliony nepočítají se vozí ve vozítkách se stříškou. Všichni pak nekontrolovaně odpalují míčky za přehnaně pochvalného potlesku svých náherných blonďatých společnic, jejichž krása a lady křivek klesají s účtem konta svého protějšku.

A já doufám, že mi nějaký ten zatracený míček neproletí oknem.

 Patorla 2013 101

Vlasťákovi došli velbloudi(Camelky), tak vyráží na procházku na onu pumpu, kam to Kúťovi trvalo 5 min, aby se vrátil za 2 hodiny sice s kuřivem ale taky s puchýři na nohou. My mezitím využíváme asi pětihodinovou(ve finále to bylo 9hodin) čekací pauzu na relax. Zamykáme auto, natahujem hamaky a karimatky mezi břízky na kraji lesíka u silnice a propadáme spánku …aby nás z něj neustále vytrhávala malá vytrvalá bodnutí těch bestií KOMÁRŮŮŮ!!!!!. Patlám se repelentem a usínám… probouzím se po asi 2 hodinách a tak nějak zabíjím čas, něco fotím, bavíme se o všem možném… mezitím další telefonát, že Michal má zpoždění…vařím si kafe a dávám si něco na zub… čas utíká a začíná být zima, tak zalejzáme do auta… obloha se zatahuje a v dáli směr Praha zuří bouře… v autě se probírají věci snad o všem možném..někdo i spí … Bouře je tady a hustě prší… ven nevidíme, páč díky vlhkosti se nám zapotili okna která vytrvale otírám… stále povídáme… venku už je tma, tak vyprávím, jaký to bylo na vojně, když byla tma, že jsi neviděl vlastní ruku před obličejem a musel jsi jít do prostoru obcházet neosvětlené sklady v lese.. a pak řeč přišla na paranormální jevy a naše zkušenosti s nimi… Fery nám nadává ať se na to vykašlem… když vyprávím osobní zážitek setkání s duchem* tak si hryže klouby na rukou… FERY SE BOJÍ!!! 🙂 … ani se mu nedivím.. naše situace je jak vystřižená z hororu… stojíme na silnici, venku tma, sem tam ozářená bleskem, skla auta zamlžená, ven nevidíme, když stáhnu okýnko, po silnici se válí chuchvalce mlhy … Vlasťák si jde ulevit, tak doufáme, že se vrátí… i já měl takový divný pocit 🙂 … Vlasťák nejde a nejde…nakonec se vrací!!! Jo… je to on… Dál povídáme a čas letí…

Patorla 2013 099

Kolem 21hod volá Michal, že Praha stojí, všude je voda, po Spojce jede 30km/h… super… dál povídáme, už unavení čekáním..

 Přichází jedenáctá večer a konečně vidíme auto v protisměru s podvalem, které na nás bliká… vystupujem a začínáme připravovat nakládku… ještě lehce prší… budu muset najet na podval samostatně… tůruju při nájezdu motor a moc se mu to nelíbí… když je asi po 30-45minutách hotovo, usedám za volant otlučeného tranzita a vyrážíme směr domov… Sedaček je pět, posádka čítá 6 osob včetně řidiče… Kúťa leze dozadu a jde spát na karimatku…Géčko dost váží, tak dodávka dostává zabrat, v prvním prudším kopci nechce vůbec táhnout ani na dvojku, to už Michal dává pokyn k zastavení… něco se mu nelíbí. Zapínám výstražný a vyskakujem z auta…. jedna ze čtyř gum na podvalu je na hadry… je s podivem, že ty kusy pneumatiky tam ještě vůbec drží…jeli jsme po ráfku, proto ten odpor… Naštěstí má podval rezervu… ale na neštěstí ji drží matka, na kterou nepasuje ani jeden z hromady klíčů, co má Michal v autě, ani můj klíč z Gčka na kola nesedí… jsme zoufalí, nevíme co dál, takhle nikam nedojedem a zničíme podval i spojku na Tranzitu… prší… Zachránil nás opět Fery a jeho Tippmann sada nářadí, v které má i malý francouzák… vysouváme ho na plno a matka povoluje… padá nám kámen ze srdce… stojíme v kopci auta jezdí kolem a zjišťujeme, že hever na zdvihnutí podvalu i s naloženým autem opravdu nestačí… musím s Galaxym sjet z podvalu abychom mohli kolo vyměnit… vše se nám daří, kolo vyměněno, ale problém s Galaxym, kterému netáhne motor, najet na podval… několikrát motor zhasíná při pokusu najet v kopci do prudkých nájezdů podvalu…zatínám zuby a vytáčím protestující motor do 4tisíc a s rozjezdem najíždím, doufajíc, že trefím v tom dešti a skrz zamlžený okna nájezdy…. Podařilo se, autíčku se omlouvám a jedeme dál… Michal mi dává rady co a jak a povídáme si jakou měl cestu do Varů…adrenalin z předchozích okamžiků a nespočet děr na silnici, které jsou vidět ve tmě až na poslední chvíli mě udržují bdělého, protože prorazit poslední rezervu by byl náš konec… naše rychlost se pohybuje od 30-80km/h… do kopců Tranzitek úpí na dvojku… při výjedu z Prahy všichni v autě včetně Michala spí… za Prahou po cca 50km kolabuju a zajíždím na pumpu, páč cítím, že mikrospánek není daleko… Pokouším se usnout ale jak na potvoru to nejde… Michal obětavě sedá za volant i přes riziko, že nemá řidičák na Ečko.. vyrážíme a já usínám… sotva opustím ten ubrečený svět a propadám se do zapomnění, smutné hlasité „…do prdele!!!!…. to nééé.. “ mě trhá ze spaní… Michal zastavuje a modrý majáky nevěstí nic dobrého… Na okno mi klepe baterka policajta a mě šrotuje hlavou co budem dělat… Michalovi seberou papíry, já řídít nemůžu, takže se odstaví Gčko na dálnici a co dál bůh ví… že Kúťa spí na karimatce za sedačkama jsem úplně zapomněl… Stahuju okýnko … Policajt kontoluje pásy…Fery nemá zapnuto!!!… naštěstí vyřešeno domluvou ..ufff… S Michalem obchází auto, svítí do kufru… já si vzpomínám, že je tam Kúťa a polejvá mě ledovej pot… Kúťa se snaží splynout s podlahou a lisuje se pod sedačky jak to jde … jeho slovy“ …ty vole, me ty chlupy z koberce doslova prorůstaly zádama a už vím jak se cítí uprchlíci když jedou přes hranice“… Kúťa byl neodhalen a my děkujem Andělům, že má na sobě černý oblečení a Tranzit na oknech vzadu černý folie a že brzda podvalu nedovolí otevřít dveře do kufru … nesvítí obrysovka na podvalu a značka na Tranzitu, proto nás stavěli… to je pech… modlím se ať nás nechají jet… Policajtovi se nezdá dálniční známka a ještě pár dalších věcí… odchází do auta papírovat a v našem autě je doslova hmatatelná atmosféra plná modliteb, ať nás nechají… Andělé nás vyslyšeli a tak odcházíme s 500,- pokutou za ty světla, vyplnění kuponu k dálničce, poučením o pásech, já že mám jinou barvu Gčka v jejich registru (na techničáku vše ok)… že Michal nemá papíry na Ečko si nevšimli!!! …Baterka klepla o štítek čepice, já vytáhnul okýnko a pod tranziem se probořil asfalt, jak z nás padnul ten balvan úlevy… Kúťu držíme stále v úkrytu, páč polda ještě kouká na podval… vyrážíme… po chvíli se za nás pověsí auto a po 5 km zase modrý majáky… „a je to v prdeli“ prolítlo mi hlavou, doklaplo jim to Ečko… nebo jim došlo z registru ještě něco… zastavujem… opět okýnko dolů „…Pane řidiči, zpod vleku vám lítají jiskry, takhle dál nemůžete jet“… policajt už vypadá spíš jako že chce pomoct, tak se Michal snaží to nějak vyřešit…je uvolněný lanovod a jak ho táhnem po silnici, tak se odřel plast, kovová bužírka drhne o silnici a ta háže jiskry… opět nás zachraňuje Fery, který tahá izolačku.. Michal se ale nemůže pod podval dostat aby to opravil… nastupuje moje komáří konstrukce… kde Míra prostrčí hlavu, tam proleze celej… hlava prošla, tak se soukám a mizím do prostoru pod podvalem o světlosti 30-35cm a přichytávám lanovod k nápravě… naštěstí silnice je už suchá… Opraveno, opět klepla baterka o štítek čepice a vyrážíme… policajti se nás drží pár kilometrů a pak nás předjíždí a mizí ve tmě… Kúťa se vyprošťuje zpod sedaček a já s hrůzou vzpomínám na Rejmiho, který mějl jet ještě s námi… Dál cesta probíhá bez problémů, ale já osobně každou sekundu čekám, že se něco ještě semele… Přijíždíme do Pardubic, kde vysazujem Feryho s jeho bagáží… podání ruky s přání šťastný cesty a jedem směr Vysoké Mýto… kousek za Pardubicema volá Fery…“ “ nechal jsem v Galaxy telefon a mám u sebe Koyotův „… na což už rezignuju a jedem dál, vyřešíme později…

Cesta probíhá bez komplikací… ve Vysokém Mýtě vykládáme Kúťu a Lucku… je 4:50… Kúťa s Luckou dají rychlou sprchu a snídani a hurá do práce… my poračujem do Cerekvice, kde vysazujeme Vlasťáka a jedeme dál asi 700m …železniční přejezd… bliká… způsobně čekáme … minuta…dvě …tři…porad nic, když Michal po pěti minutách zařazuje, že pojede, krokem se blíží místní lokálka… přejede a zastavuje… zastávka je hned u silnice, takže stále přejezd bliká… po dvou min odjíždí a mizí za otáčkou… semafor stále bliká… minuta… dvě… tři… čtyři… rezignujem… “ normálně mám svoje zásady a nejezdit přes přejezd patří mezi ně, ale dneska na to fakt už seru“ uzavírá čekání Michal a semafor nesemafor jedem… místo znám osobně a vím, že tam nic nehrozí, ale náhoda je blbec, tak jsem se vzhledem k tomu co nás potkalo, modlil jsem se,jako už ten den poněkolikáté… Posledních 15km už probíhalo v klidu, ale na Michalovi bylo znát že mele z posledního… Dojeli jsme ke kamarádovi, bohužel dílnu má v mírném kopečku a podval se tam musel zlomit na dvakrát… s Gčkem na podvalu to nebrala ani jednička… se zatnutýma zubama to Michal nakonec zvládnul a tentokrát spojka Tranzitu už smrděla jako čert… Při vykládce Galaxyho jsem si otevřel dveře, páč Michal byl opravdu na kaši a i na jeho pohybech to bylo znát… jenže těma dveřma se mi podařilo ulomit výstražný trojúhelník na podvalu… to byla jen taková symbolická tečka za tím naším výletem… Musel jsem popojet kvůli tomu na nájezdech a to už se motor Gčka vzpíral opravdu fest a za mnou po zaparkování auta zůstala šedá mlha… to už jsem věděl, že tohle bylo jen tak tak… Vycouvání s podvalem od dílny s menšími komplikacemi dopadlo dobře a cestou do Litomyšle jsem byl připravený zasáhnout, kdyby Michal nějak zkolaboval při řízení … statečně se držel až na odstavné parkoviště u Kotelny v Litomyšli, kde jsme se rozloučili a myslím že než jsem ušel 10 kroků, tak nevěděl o světě… Když jsem přišel domů, manželka vstávala do práce… tak jsem si dal kávu, opláchnul obličej a jak jsem slíbil, odvezl ji do práce, kde jsme se rozloučili sladkým polibkem a úsměvem, který mě hřál cestou domů. Tam jsem to zalomil na pohovce, tak jak jsem byl, aby mě asi po půl hodině vzbudil kolega z práce, že po bouřce která se u nás přehnala nejede 5 vysílačů a sám to spravit nezvládá… Ale už je zase jiný příběh…

 Tímto článkem bych chtěl ze srdce poděkovat Michalovi za opravdu nadlidský výkon, za ochotu a pomoc, dále pak všem kteří nám jakkoliv pomáhali a pak posádce našeho Fordu Galaxy, že to brali jak to bylo… v pohodě, klidu a s humorem…

Jsou věci na které se nezapomíná a tato cesta, alespoň u mě, bude patřit mezi ně.

Posádka.

Koyot, Rejmi, Kúťa, Lucka, Fery, Vlasťák

*Příběh s duchem*

Dana, má nynější ženuška a já jsme asi před 15-16 lety jednou klábosili na chodbě našeho domu, když se kocour, kterého jsem právě hladil v náručí, najednou naježil a uši sklopený a oči upřený ke schodům. Tak jsme se tam podívali a … u dveří do sklepa stála černá postava v plášti a klobouku…jen tak stála, nic víc… jsme se na sebe s Danuš podívali a kocour úplně zdivočel… vyskočil mi z náručí a jak šílený se snažil opakovaně proskočit ven zavřeným oknem… duch mezitím zmizel, ale kocour se držel v koutě, naježená vyděšená koule… nenechal na sebe šáhnout a po otevření dveří vystřelil ven do tmy… Od té doby se duch neobjevil…

Mira Kopecký 25.5.2013

Můžete přeskočit na konec a zanechat komentář. Příkaz PING není v současnosti povolena.

3 komentáře k “Bojová patrola 2013 – cesta domů”

  1. ÁDA napsal:

    tak to byl návrat pouze pro velmi otrlé jedince

  2. Kúťa napsal:

    zdarec slušna esej Koyote.Mě osobě to přišlo jako druhá Bojová patrola kt.napsal sám život a v jistejch chvílích sem měl v sobě tolik adrenalinu že sem myslel že každou chvilku bouchnu.byl to mazec.jo a my sme ani tu sprchu před prací nestihli 🙂

  3. Koyot Koyot napsal:

    Motor otevřen a válec je na kaši- podrápaný, rýhy, tzn. nová vložka, píst, kroužby, těsnění atd… práce hafo, takže levneji vyjde jetej jinej motor :(… a tento nechat na nd
    RADOST neuvěřitená 🙁


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

*: